SOUSTŘEDĚNÍ / LUDĚK MÍŠEK, VLADIMÍR VÉLA

Ženy v umění
previous arrow
next arrow

SOUSTŘEDĚNÍ / LUDĚK MÍŠEK VLADIMÍR VÉLA

SOUSTŘEDĚNÍ /

LUDĚK MÍŠEK, VLADIMÍR VÉLA


27. 11. – 3. 1. 2027


kurátor výstavy: Iva Mladičová


vernisáž výstavy: pátek 27.11.2026 v 17:00


Soustředění pozornosti, ovládnutí myšlenek i citů jsou cíle různých meditačních technik. Jednou z nich může být rotace kolem vlastní osy. Odkazuje k dávné mystické praxi, vychází z rituálů súfijských dervišů. Intenzivní fyzický pohyb tiší mysl, ustavuje vnitřní klid. Střed nitra se stává nehybným, tichým, vědomým.

Sochy Luďka Míška a malby Vladimíra Vély nás přivádějí k podobnému ponoru, nechvilkové koncentraci. Skrze významovou prostupnost barvy, světla, prostoru, hmoty mohou být prostředkem ke spatření tvůrčí vzájemnosti elementárních zákonitostí a principů, k zakoušení živosti kvality prostoru, k uvědomování si neostentativních, skrytých vrstev vlastního bytí.

Hlavním výrazovým prostředkem Luďka Míška je hmota. Vnímá její „vnitřní pulzování, vyzařování směrem ven“. Postupně ustavuje „věc“, jejíž „funkce se odehrává převážně ve vizuální a intuitivní rovině“. Opakovaně se zabývá tématem zažití prostoru. Zásadní roli v jeho pracích znamenají proporční vztahy. Určují stavbu, členění, skladebnost, vztah celku a detailu. Umožňují například vstoupit do významu monumentality i v modelovém měřítku. Sochu Luděk Míšek pojímá jako architekturu prostoru, podstavec sochy za její autentickou součást. Pracuje s elementárními geometrickými formami, dlouhodobě jej zajímá duchovní symbolika tvaru kruhu. Od dětství se spontánně točil kolem vlastní osy, zažíval prostor, stával se jím. Současně vnímal i tlumení gravitační síly. Vždy jej zajímal „prostor ve své nehmotnosti“, i když pracuje se železem, litinou, bronzem, dřevem nebo nově i s plasty, plexisklem. U některých litinových a železných soch povrch místy pokrývá plátkovou mědí, zlatem nebo stříbrem, se záměrem modelovat jejich světelnou plasticitu, čímž význam odhmotnění také akcentuje. Výjimečná senzitivita Luďka Míška vůči materiálu organicky souzní se současným filozoficko-fyzikálním konceptem nové materiality, nahlížejícím na hmotu jako tvořivou sílu, intra-aktivní substanci. Jeho sochy se stávají místem individuální vjemové zkušenosti, aktivovaným sdíleným polem. „Vlastně se celou dobu pohybuji v kruhu“, komentuje esenci svého mnohaletého sochařského záměru, všechny jeho „věci“ navzájem bytostně souvisí.

Obrazy Vladimíra Vély vypovídají o schopnosti vynášet z hlubinných rovin individuálního nitra specifické formy současně obsahující obecné významy. Jde o nedoslovné, a přitom velmi přesvědčivé, reflexe z procesu maximální otevřenosti k možnostem přítomných témat. Rozhraní, Balance, Soustředění, Těžiště konce a začátku, Uvolnění. Obraz je tak místem syntézy elementárních forem nadaných psychickou mocností. Zprostředkovává spirituální významy, vypovídá o proměně úrovně vědomí. Vladimíra Vélu zajímá především „skvrna – amorfní, efemérní, neuchopitelná –, jako základní stavební prvek obrazu“. Prostřednictvím účinku plasticity barev vytváří specifické architektury, prostorové situace, obsahující kvalitu přímosti, bezprostřednosti, či sofistikovaného konceptu. Některé výrazové formy jako by vystupovaly z plochy, jiné tvoří dimenzi hloubky. Souladnost či drama účinku spolupůsobení linií, tvarů, barev navozují význam světelné události. V obrazech vnímáme i autorovu zkušenost s plenérovou malbou, respekt k základní symbolice barev, k přírodní kráse. Vladimír Véla zprostředkovává vlastní téma „pomyslného narovnávání se“, vědomého překonávání tíže, rozměru naděje. Současně reflektuje roviny univerzálního charakteru, dotýká se „klenby“ zásadních životních témat. Malbou artikuluje stavy z procesuality hledání balance mezi principy. Vrstvením barev vytváří jakési psychické prostorové plány, s charakteristickým vyzněním vzájemnosti / současné přítomnosti mocné expresivní síly i ztišeného klidu. Věří v „čistotu sdělení obrazu“.

Práce obou autorů tak ve společné výstavě tvoří místa-ohniska dialogického tematického překrývání i meziprostory individuálních ideových linií-cyklů. Koexistující působení barvy a hmoty jako aktivních entit ustavuje dojem prostředí nasyceného živostí. Jeho kvalitu spolu-ustavuje právě naše koncentrace, podmiňující možnost sochy i obrazu spolupracovat s naším vědomím. Pozornost je soustředěná, současně i široce otevřená.

LUDĚK MÍŠEK (*1976 v Plzni) studoval v letech 1996–2003 na Akademii výtvarných umění v Praze (Sochařská škola Jindřicha Zeithammla; 2000–2001 absolvoval stáž v Ateliéru architektury Emila Přikryla); v letech 1999–2000 uskutečnil dále stáž v ateliéru Michy Ullmana na Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart. Výběr z výstav z posledních let: Socha 2, Galerie města Plzně, 2019; V minimalismu, Galerie Fons, Pardubice, 2019 (samostatná výstava); V zahradě, farská zahrada, Chrást, 2020 (samostatná výstava); Když tě slyším, jak to říkáš, tak mám v očích radost, Galerie Kurzor, Praha, 2021; Hmota a prostor, Galerie Jilská 14, Praha, 2022 (samostatná výstava); Klášterní zahrada 2023, Broumov (samostatná výstava); Ticho, které si pamatuji, Galerie Jiřího Trnky, Plzeň, 2026 (samostatná výstava); Bílo Nebylo, zámek Nebílovy, 2026; Sochy v ulicích, Klatovy, 2026. Je členem Umělecké besedy, Klubu konkrétistů a seskupení Socha 2. Je autorem několika veřejných realizací (např. Pomník Jiřímu Trnkovi a Pomník Ladislavu Sutnarovi v Plzni, 2015; Památník generálu Josefu Eretovi v Červeném Hrádku u Plzně, 2025). Od roku 2010 vyučuje sochařství na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, roku 2017 byl jmenován docentem (AVU v Praze). V letošním roce obdržel Uměleckou cenu města Plzně.

VLADIMÍR VÉLA (*1980 v Turnově) studoval v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér klasických malířských technik Zdeňka Berana; Ateliér intermediální tvorby Milana Knížáka). V letech 2008 a 2009 byl finalistou Ceny 333 NG a Skupiny ČEZ. Výběr z výstav (většinou samostatných) z posledních let: Pod hladinou obrazu (s Ondřejem Malečkem a Davidem Pešatem), Galerie U Betlémské kaple, Praha, 2019; Retina: Možnosti malby (1998–2019), 8mička, Humpolec, 2019 (společná výstava); Stupeň volnosti, Galerie Hybernská, Praha, 2021; V. V. – Obrazy, Galerie Ladislava Sutnara, Plzeň, 2022; Horizont konkrétna, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 2022; Fenomenologie hodnot, Galerie Kvalitář, Praha, 2022; Paralely, Městské muzeum a galerie, Hořice, 2022 (společná výstava); Začátek (s Jakubem Lipavským), Galerie OFF/FORMAT, Brno, 2024; Souzvuky (s Michaelou Vélovou Maupicovou), Galerie Pekelné sáně, Kroměříž, 2025; Tělo představ (se Zdeňkem Trsem), Trafo Gallery, Praha, 2025; Skrytý záblesk, Galerie Kvalitář, Praha, 2026. Je členem Umělecké besedy a volného seskupení EX. Zastoupení ve sbírkách: např. NG v Praze, OG v Liberci, AJG v Českých Budějovicích, Galerie Klatovy / Klenová, soukromé sbírky v ČR i zahraničí. V letech 2017–2021 působil jako odborný asistent na Katedře výtvarné kultury a textilní tvorby PF Univerzity Hradec Králové. Od roku 2021 vede Ateliér malby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.
Iva Mladičová


LUDĚK MÍŠEK VLADIMÍR VÉLA


Galerie města Plzně || nám. Republiky 40, Plzeň || Otevírací doba: pondělí / ZAVŘENO || úterý – neděle / 10:00 – 12:00 a 12:30 – 18:00

Plzeňký kraj
facebook